*The future belongs to those who believe in their dreams*

Welcome in US

18. července 2012 v 2:59 |  Orientation
A je to tady, prvn článek z USAUsmívající se Začnu hezky popořádku.. Tááákže loučení... Pořád jsem čekala, kdy to příjde.. Už tak 14 dní jsem se pořád s někým loučila, ale vůbec mi to nedocházelo, že se loučím s někým, koho nejmíň rok neuvidím.. Ale jednou to přijít muselo.. Já si to vybrala hned 2x.. V pátek jsme měli u babičky společný rodinný oběd. Podotýkám, že jsem z dost velký rodiny, na obědě nás bylo 12 a to jsme ještě nebyli všichniSmějící se Hned po obědě jsem se s nima musela rozloučit, jela jsem se ségrou, mamkou a bráchou do Prahy. Padlo to na mě už u oběda a já se musela držet, abych se nerozbrečela.. Stejně jsem se tomu nakonec neubránila.. Když jsem viděla tátu, takovýho tvrďáka, jak ho to dojalo a tečou mu slzy tak to dojalo i mě a řvala jsem samozřejmě taky jak prorvaná a se mnou veškerý příbuzenstvo.. No můžu vám říct, že už to nechci zažít!!!Nerozhodný Jak jsme odjeli tak už to zas bylo v poho, ale v pondělí mě to čekalo nanovo a to bylo možná ještě horší.. Na letišti jsem se od nich vůbec nemohla odtrhnout.. Až mě museli vyvolávat, ať se okamžitě dostavím do svého letadlaSmějící seSmějící seSmějící se

Oba lety jsem úspěšně zvládla.. V Polsku jsem čekala necelé 2 hodiny, v hale se se mnou dal do řeči týpek z Izraele. V letadle jsme sice seděli každý jinde, ale i tak si našel kde sedím a nosil mi pitíUsmívající se Pořád se vyptával, kde budu a že bysme spolu mohli vyrazit někam do NYC a pak tam kdesi u něj přespatSmějící se Noooo, thank you!!Překvapený let mi docela utekl, ikdyž jsem skoro neusnula.. A to jsem si vzala prášek na spaní.. Seděla jsem dost nešťastně.. Uprostřed letadla do uličky a přímo vedle mě byli hajzlíky a každou chvíli tu někdo šmajdal a zrovna, když jsem začla usínat, tak do mě většinou někdo drcnul a bylo po spaní.. Áaale i můj sen se stal skutečností a já se někdy kolem 4pm přilepila na tu slavnou americkou půdu a vystoupila z letadla..Usmívající se Okamžitě jsem dostala neskutečnou pecku.. U nás snad ani ne 15 stupňů a tady přes 30 a ještě takový zvláštní vzduch, pořádně jsem se ani nemohla nadechnoutUsmívající se No zpět k týpkovi z letadla.. Nakonec jsem byla ráda, že ho mámSmějící se Na JFK už se trošku vyznal.. Já samozřejmě ze všeho vyplesklá.. V hale několik front, já ani nevěděla do které jít.. Naštěstí jsme stáli v té samé a snažil se mě trošku rozptýlit před imigrační kontrolou.. Vůbec to nebylo tak hrozný jak jsem si myslela.. Vlastně po mě nechtěli vůbec nic, jen si pan úředník (černoch s neskutečně dlouhýma prstama, LOLSmějící se) vzal otisky a udělal fotku a zeptal se mě jestli jedu jako au-pair. Já řekla YES a toť všeUsmívající se Izraelec na mě čekal a společně jsme si šli vyzvednout zavazadla.. Já stála u pásu, skoro všichni už zavazadla vyzvednutý a moje nikde.. Pak nás napadlo to obejít a samozřejmě můj kufr z pásu vyhozený.. To bych se ho fakt nedočkala.. Pak už šlo vše tak jak má, u východu na mě čekal další černoch s cedulkou s mým jménem. Já si představovala, že mě odveze autobusem nejspíš ještě s dalšíma au-pair. Já byla ale jediná a svezla se limuzínouUsmívající se Když jsem nasedla, tak mi pomalu docházelo, že vůbec netuším jestli je to někdo z agentury.. A už jsem se viděla někde v zapadlý uličce jako prostitutka nebo někde prodanáSmějící se Naštěstí vše dobře dopadlo a já se kolem 6pm dostala na hotel.. Unavená jako kotě, takže jsem jen skočila do postele..

A pokračování zas někdy jindyUsmívající se Doufám, že to aspoň trošku dává smysl, číst už se mi to po sobě nechceUsmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama