*The future belongs to those who believe in their dreams*

Červenec 2012

14 dní za mnou

31. července 2012 v 4:58 1. měsíc v NY
Tak už jsem tu opravdu 14. dníUsmívající se Uteklo to jako voda a já vám jdu vylíčit, jak tady zatím bojujuUsmívající seUsmívající se

Co se týče rodinky, lepší jsem si snad ani nemohla přát!!! Jsou všichni vážně suber!! Hlavně HM, spíš bych mohla říct, že jsme kámšoky než zaměstnavatel se svým podřízeným nebo jak to říct, hahaSmějící seSmějící se Tak doufám, že to v podobným duchu bude pokračovat i dál...

Od minulé středy hlídám sama. Každý den od 9 do 6. Dá se to zatím zvládnout, protože většinu dne mám na starosti pouze Ruby. Minulý týden jsme spolu trávili na zahradě. Napustila jsem jí bazének, tak se ráchala a taky mám dost výhodu v tom, že má z pokojíčku východ přímo na zahradu takže pořád pendlovala mezi pokojíčkem a zahradou s různýma hračkama a mě k tomu vůbec nepotřebovalaUsmívající se Ani nevíte, jak jsem ráda, že jí nemusím být pořád za zadkem, co asi vyvede... Já na ní nemusím pomalu ani promluvit a ona si vyhraje naprosto sama.. Myslím, že si na mě zvykla docela rychle... Když nevidí mámu tak není žádný větší problém, většinou si na ni přes den ani nevzpomene a je hodná.. Sem tam spustí pořádnej řev, hlavně když jí něco seberu, nebo chci, aby se mnou šla dolů ke mně, protože potřebuju na záchod. Když je do něčeho zabraná tak je to konec jak ji přeruším.. Začne se vztekat jak blázen, kopat nohama, rukama, mlátit kolem sebe... U nás by dostala, tady nemůžu takže jdu většinou někam vedle a nechám ji ať se vyvzteká. Většinou jí to přejde jak mávnutí kouzelným proutkem a je jako by se nic nestaloSmějící se Horší, když se vrátí máma z práce nebo během dne zahlídne tatínka, kterej pracuje z domova.. To pak chce jít k nim a je tu další řev... Ale pořád se to dá zvládnout. Ryan je celý den na campu. Ráno se s ním už nepotkám a večer jezdí kolem půl 5. Což je zrovna čas, kdy pro ně kuchtím večeři.. Takže si zapne TV, pak se jde akorát najíst a já končím.. Nejhorší je, že mu moc nerozumím... Nemá z toho rozum, že když něco nevím, musí mi to vysvětlit trošku jinak... A z tý hoďky a půl co s ním trávím se toho moc nenaučím... Ale ještě si ho v srpnu užiju posledních 14 dní, kdy už nemá camp. To jsem fakt zvědavá jak to pak zvládnu. Už teď když jsou pohromadě je většinou každou chvíli řev. Ryan si chce s něčím hrát, Ruby to vidí a chce to samozřejmě taky a jak to nedostane, hádejte co nastane??? Ano, řev!!!!Smějící seSmějící se Snažm se na to moc nemyslet, co mě čeká.. Ale zas si říkám, je to jen 14 dní, pak zas začne škola a bude to v poho....

Jinak dnes jsem byla s Ruby na koupálku, HM mi koupila na léto permanentku s tím, že chce, abych tam s malou chodila... Mě to teda příjde jako nesmysl a hlavně pro mě pohodlnější, když s ní zůstanu doma na zahradě u bazénku. Myslím, že se tam může ráchat stejně tak, jako na koupálku a spíš jí tady mám víc pod kontrolou, můžu si v klidu sednout a dívat se na ní jak si vyhraje. To na koupálku ani náhodou.. Strávila jsem tam s ní 2hodiny a byly neskutečně dlouhý.. Celou dobu pořád za ní... A to si vyhrála jen chvíli, pak jsme byly celou dobu u lehátka na dece a kolem... To by mohla být stejně tak na zahradě.. Ale musím tam s ní sem tam aspoň na chvíli zajet, aby se neřekloSmějící seSmějící se

S autem je to fajn, mám ho tady k dispozici, takže kdykoliv kamkoliv můžem s malou zajet autem. V týdnu ho pak mám k dispozici i po práci a o víkendu podle toho, jak se domluvíme, jestli ho nebudou potřebovat oni.. Na benzín mi řekli, že budu taky přispívat jen, když pojedu někde mimo město. Jinak ježděním po městě se vůbec nemusím zabývat... Tak se nezabývám:-) Celý minulý týden jsem jezdila po práci do posilovny. Rodinka mi zaplatila 7denní vstupenku, ať si všechno vyzkouším a rozhodnu se, jestli pak budu chtít pokračovat. Na měsíc to stojí asi 80dolarů. Jsou v tom všechny posilovací stroje, ale i různé hodiny spiningu, aerobiku, zumby atd atd. + sauna a vířivkaMrkající Určitě nad tím přemýšlím, ale teď budu šetřit. Chodit tam začnu asi až na zimu. Teď můžu chodit běhat, plavat a dělat spousta dalších aktivit venku, tak mi to příjde zbytečný... Ale bylo to fajn, že jsem aspoň teď měla kam vypadnout minulý týden.. Už jsem z toho byla docela hotová, že jsem pořád s nima... Nejsou vůbec špatný, ba naopak.. Ale už jsem prostě potřebovala změnit prostředí, přestat myslet nad angličtinou, na děti a na všechno... Byl to příjemnej relaxMrkající Nooo jsem už docela unavená takže pokračování příště, aneb jak jsem poprvé vyrazila do NYC Usmívající se

První samostatné hlídání

26. července 2012 v 3:01 1. měsíc v NY
Tak jsem to dokázala :-) :-) :-) Třikrát sláva!!! :-)

Ráno jsem nastoupila v 9, Ryan už byl na campu, Ruby po snídani, tak jsem si jen já vzala jogurt, vypila si kafe, naházela oblečení do pračky a šlo se na zahradu. Sluníčko hřálo jako blázen a Ruby si docela vydržela hrát. Takže já se převlíkla do plavek, namazala se olejem a byla pohodička skoro celé dopoledne. Je výhoda, že z pokoje s hračkama je východ přímo na zahradu, takže si mohla přinést sama co chtěla a dost si vyhrála, naštěstí.. Ke konci už jí to teda moc nebavilo, takže jsem za ní musela pořád někde šmajdat a když si představím, že bych za ní měa takhle běhat celou dobu tak nevím nevím jak bych to zvládla... Ve 12 jsme šli na obídek - malá měla jen bagel s veselou krávou a já to samý, akorát že z toastového chleba. Po obídku následoval nap (odpočinek) a ten trval až do tří, takže já si zatím v klídečku zavolala domů. Je to taková jediná doba, kdy se to hodí. Pak teda ještě chvíli ráno, ale to musím kvůli tomu moc brzo vstávat:-) Po odpočinku jsme se vypravili podívat do sousedních ulic, celou dobu vydržela sedět v kočárku tak to bylo fajn. Jen jsme museli spěchat domů, protože Ryan přijíždí mezi čtvrt a půl 5. Kupodivu se se mnou hned dal do řeči a první co bylo, jestli bych si s ním nezašla zahrát baseball na zahradu. Tak jsme šli jen na chviličku, vevnitř se mi vařili brambory k večeři - dělala jsem bramborovou kaši s rybíma prstama :-) Ale kdybych věděla jak to s tou bramborovou kaší dopadne, tak jsem se na to vyprdla, ani jeden ji nejedl.. Místo kaše jsem jim dala mrkvičky. A já si dala s níma. To už bylo akorát 6 a já si zrovna říkala, jak to udělám abych skončila tak jak mám, když Doug nepříjde domů. Asi by mi bylo blbý za ním jít a říct mu, že mám konečnou.. Ale naštěstí přišel dolů taky přesně, takže já si zbalila saky paky a vyrazila jsem do posilovny :-) Dnes mám za sebou spining a to pěkně náročnej, doufám, že se zítra pohnu.. Pak jsem si ještě skočila do páry, osprchovala se a jela do supermarketu koupit si nanuka. Jenže to jste neviděli... Myslíte, že jsem našla nějakýho jednoho malýho jen tak na snědení?? Ani náhodou!! Tady je všechno ve velkým, takže když zmrzlina, jedině v kyblíkách nebo nanuky po velkých baleních.. Takže jsem dostala další nápad, že si koupím za odměnu nějakou sušenku, ale co myslíte, opět stejný problém :-D Tak z toho taky nic nebylo.. Šla jsem se tedy do třetice podívat po brambůrkách, ale opět pytle jako blázen :-) Tak jsem to vzdala a šla s prázdnou. Naštěstí u pokladny měli jen takovej malej balíček brambůrek, asi tam na mě čekal :-D Tak si teď sedím v pokoji, chroupu brambůrky a přemýšlím, co budeme dělat zítra... Jestli zase zůstaneme doma nebo půjdem třeba na koupálko..

Mějte se hezky :-) :-*

První dny u rodinky

23. července 2012 v 3:26 1. měsíc v NY
Ahoj všemUsmívající se

Jak už jsem psala, na hotelu mě vyzvedl Doug (HD). Přišlo mu vtipný, kolik si toho sebou beru, nevím pročUsmívající se Cesta na Long Island nám trvala něco přes hodinu, všude byly neskutečný zácpi.. Já se aspoň zase pokochala výhledem na NYC aspoň z dálky zatímS vyplazeným jazykem Cítila jsem se trošku divně, hlavně co se týče angličtiny.. Fakt na tom nejsem zrovna nejlíp a je to pro mě hrozně unavující samo o sobě, přemýšlet, co a jak říct, soustředit se na to co mi říká on.. Po cestě jsme volali Beth (HM), už se nás nemohla dočkat, malá Ruby zrovna měla nap a Ryan má až do půlky srpna camp. Musím říct, že naše ulice je fakt nááádherná, všude spousta zeleně, jeden domeček jak druhej, všechny trávníky upravený, venku zaparkovaný drahý kárySmějící se A nejlepší je, že my bydlíme až na konci ulice, tak tady naštěstí nejezdí moc aut. Táákže, když jsme dorazili, přivítala nás HM, hned mě taky objala a říkala, že přesně takhle si mě naživo představovalaUsmívající se Já si je představovala trošku jinak, přes skype mi vždycky přišlo, že jsou oba trošku oplácanější a přitom jsou jak tyčky oba hahaSmějící seSmějící se Pak se přiřítila Ruby, chvíli na mě nesměle koukala, ale to trvalo asi tak minutku. Pak mě hned tahala za ruku, chtěla mi všechno ukázat. Kolem půl 5 přijíždí Ryan z campu, školní autobus ho vyhodí až u baráku a taky ho tady vyzvedává tak to je fajn. Táákže jsme na něj čekali venku. S ním to bude trošku horší, přece jen, je mu 5 a pořád se mě trošku stydí, když na něj mluvím, dělá radši, že neslyší... A taky mám dost problém s tím, mu rozumět. Ale snad se to zlepší... Pak následovala prohlídka domu a mýho pokoje. Mají fakt kráásný bydleni, líbi se mi to tady.. I můj pokoj. Je sice maličkej, ale mám tady všechno co potřebuju. Velkou pohodlnou postel s nočním stolkem, velký stolek, skříň s obřím zrcadlem, komoda s televizí a křeslo.. Jedinou vadou na kráse je to, že jsem tak trošku ve sklepě, mám tady jen 2 malý okýnka a je tu dost šero což mě dost štve. Já totiž miluju světlý místnosti, tak nevím jestli si na to zvyknuNerozhodnýNerozhodný Ale to je zatím jediná vada na kráse..

Když jsem se dostala k sobě do pokoje, padla na mě nějaká depka, jen jsem si sedla na postel, trošku se mi drali slzičky do očí (ale nakonec jsem je přemohlaSmějící se) a jen jsem si řekla, co jsem to zas udělala za hloupost.. Já mám totiž dost velkou rodinu, všichni společně trávíme hodně moc času a já jen seděla a přemýšlela, co asi zrovna dělají a co bych mohla dělat já s nima.. Takhle mi to teď příjde většinou na mysl každý večer, ale je to den ode dne lepší a lepší... Sama jsem si nemyslela, že ty začátky budou tak těžký pro mě.. Ale snad to překousnu.. Dost mi k těm depkám taky napomáhá ten posun času, je to dost na houby a nemám moc času se se všema spojit a vidět je.. Ráno budu pracovat od 9, takže jedině, že bych si přivstala a pak až do 6, což u nás bude zas už půlnocNerozhodný Teď to zatím jde, mám tu teď dost volnosti, ale zítra to určitě začne..

No to jsem trošku odbočila, budu pokračovat jak to tady probíhalo, hahaSmějící se Táákže hned ve čtvrtek jsme měli uvítací barbecue. Hned jsem byla mile překvapená, že se snaží jíst hodně zdravě. Celou ledničku mají narvanou zeleninou. K večeři jsme tedy měli zeleninový salát s nějakým dipem a pak hovězí plátky s houbama a bramborama z grilu, bylo to fakt výýýýbornýUsmívající se K tomu červené víno a připíjeli jsme si na nového člena jejich domácnosti, tak to bylo takový milý od nich, měla jsem radost a říkám si, kéééž by to mysleli vážně...Usmívající seAkorát nevím nevím jak si na to tady zvyknu, mít jako hlavní jídlo večeři. Doma jsem jedla nejdýl v 6 většinou a ještě jen tak něco lehčího a tady budu chodit spát s nacpaným bříškemPřekvapený No ale vzhledem k tomu, že jedí zdravě, jako sud snad domů nepřijedu, hahaSmějící se

První noc jsem tady byla taková napjatá, pořád jsem se budila a asi od 6 zas nemohla spát vůbec, možná ještě tím časovým posunem. Každopádně ráno jsem zas zavolala našim. Venku pršelo, takže já měla v pokoji tmu jak blázen.. To mi k té mé náladě moc nepřidalo, uplně jsem se bála jít nahoru co mě tam čeká.. Že budu muset být celý den v pozoru a soustředit se na to co mi říkají, přemýšlet nad tím jak já jim mám řict co chci.. Ale nakonec se to snad nějako zvládloUsmívající se Dopolko jsem měla uplně volno, protože celá rodinka chodí ráno do posilovny, já měla jít s nima, ale ještě jsem se na to necítila, chytla jsem pěknou rýmu z klimatizaci, bolelo mě v krku.. Byla jsem ráda za chvilku klidu a aspoň jsem si vyrovnala věci.. Pak mi jela Beth ukázat s Ruby město, zajeli jsme na koupaliště zařídit mi kartičku s permanentkou. Zaplatila mi ji, takže můžu vesele chodit na koupálko s dětma nebo i samaUsmívající se Pak zas chvilka volna doma, Ruby měla nap, Ryan byl na campu a když se vrátil, jeli jsme na véču do italský restaurace.

Sobota byla v podobným duchu, ráno posilka, takže já zůstala doma a pak jsme měli v plánu nákup potravin a zašli jsme do knihovny zařídit kartičku. Pořád mi říkala, že jestli mám svý plány, stačí říct. Víkendy mám volný a je to na mě, jak je budu trávit.. Ale oni se snaží, abych měla teď ze začátku co dělat, takže mi naplánovali víkend za mě a já byla ráda.. Hlavně teda za neděli. Dnes mě čekal velký den a to první koupání v oceánuSmějící se Paráda, užila jsem si to, udělala pár fotek, zdřímla si, prošla se po pláži, zkoušela si zasurfovat na vlnách na takový ty placce, nevím jestli tomu můžu říkat surf pro děti?? Smějící seSmějící se oni tomu říkají buggy board. Dost jsem se na tom vyřádilaSmějící se Přijeli jsem domů docela unavený, děti šli hned do postele, já si udělala toast k večeři a teď už ležím v posteli a přemýšlím, co mě čeká příští týden...

Do teď to byli pořád více méně prázdniny, ale teď už mi to fakt začně.. V pondělí a úterý se mnou teda ještě bude doma HM, tak uvidím pak jak to půjde.. Zítra se má taky dopolko stavit na návštěvu naše area director a chystám se ráno konečně s nima do posilky.. Doufám, že budu mít chuť a pevnou vůli tam chodit pravidelně, hahaSmějící seSmějící se

Školení

22. července 2012 v 1:28 Orientation

Co říct ke školení.. Byla to nuda, neskutečná nuda Smějící se V pondělí jsme přijeli a od úterý nám to začlo. V 6 nás probudila hotelová služba. Na pokoji jsem byla s holčinou ze Srbska a z Kolumbie. Ta byla trošku divná.. Skoro nemluvila, jen se objevila a hned zase zmizela Smějící se Ale se srbkou Sonjou jsme si padly do oka a snad se budem vídat i po školení. Akorát škoda, že není nikde blíž, máme to k sobě asi hoďku, ale je na druhé straně od NYC jak já, takže tam budem pořádat meetingy snadMrkající Jinak školení začínalo v 8, většinou jsme měli dopolko pak ještě tak 20min pauzu, kolem 12 oběd a pak zas nuda až do 5 s malou pauzou.. Nejlepší na tom všem bylo jídloSmějící seSmějící se snídaně výýborný a o obědech ani nemluvím. Takový výběr tam všeho možného, bylo to formou švédského stolu, každý si nabral co chtěl. No co myslíte, já samozřejmě musela vyzkoušet všechno Usmívající se První den jsme měli oběd ve stylu sendvičů, další den barbecue a ve čtvrtek pizza, lasagne… A pak spousta zákuzků.. No ňamky ňamky S vyplazeným jazykem Akorát pak mi bylo celý odmlko bylo těžko a občas už jsem ty oči nemohla udržet otevřený. Večeře jsme si museli obstarat sami. Nezmínila jsem, že na školení jsme byly celkem 4 češky. Takže s jednou jsme v úterý vyrazili do mallu a ve středu jsme měli večeři v hiltonu. Mají tam speciální menu pro au-pairky. V mallu jsem si ani nic nestihla koupit, většinu času jsme měli starost, abychom vůbec zas trefili ven Usmívající se málem mi upadla čelist, všechno neuvěřitelně obrovský.. Ve čtvrtek jsme měli školení jen dopolko, pak už nás čekal jen oběd a čekání na rodinky.. Nebudu vám tu líčit, jak jsem byla nervózní.. To asi všechny holky tam měli strach ze všeho novýho, jak je přivítat, jestli je obejmou nebo jim podat ruku.. Pro mě si měl přijet kolem 1 Doug (HD) s Ryanem, tak jsem čekala a čekala.. Byla 1, půl 2, 2 a oni pořád nikde.. Nakonec Doug přijel asi o půl 3, skoro celou cestu stál někde v zácpě.. Přivítání bylo vřelý, padli jsme si do náruče a hned se mi trošku ulevilo J No a o tom, jaký byl první den u rodinky atd. zas někdy příště Usmívající se

Welcome in US

18. července 2012 v 2:59 Orientation
A je to tady, prvn článek z USAUsmívající se Začnu hezky popořádku.. Tááákže loučení... Pořád jsem čekala, kdy to příjde.. Už tak 14 dní jsem se pořád s někým loučila, ale vůbec mi to nedocházelo, že se loučím s někým, koho nejmíň rok neuvidím.. Ale jednou to přijít muselo.. Já si to vybrala hned 2x.. V pátek jsme měli u babičky společný rodinný oběd. Podotýkám, že jsem z dost velký rodiny, na obědě nás bylo 12 a to jsme ještě nebyli všichniSmějící se Hned po obědě jsem se s nima musela rozloučit, jela jsem se ségrou, mamkou a bráchou do Prahy. Padlo to na mě už u oběda a já se musela držet, abych se nerozbrečela.. Stejně jsem se tomu nakonec neubránila.. Když jsem viděla tátu, takovýho tvrďáka, jak ho to dojalo a tečou mu slzy tak to dojalo i mě a řvala jsem samozřejmě taky jak prorvaná a se mnou veškerý příbuzenstvo.. No můžu vám říct, že už to nechci zažít!!!Nerozhodný Jak jsme odjeli tak už to zas bylo v poho, ale v pondělí mě to čekalo nanovo a to bylo možná ještě horší.. Na letišti jsem se od nich vůbec nemohla odtrhnout.. Až mě museli vyvolávat, ať se okamžitě dostavím do svého letadlaSmějící seSmějící seSmějící se

Oba lety jsem úspěšně zvládla.. V Polsku jsem čekala necelé 2 hodiny, v hale se se mnou dal do řeči týpek z Izraele. V letadle jsme sice seděli každý jinde, ale i tak si našel kde sedím a nosil mi pitíUsmívající se Pořád se vyptával, kde budu a že bysme spolu mohli vyrazit někam do NYC a pak tam kdesi u něj přespatSmějící se Noooo, thank you!!Překvapený let mi docela utekl, ikdyž jsem skoro neusnula.. A to jsem si vzala prášek na spaní.. Seděla jsem dost nešťastně.. Uprostřed letadla do uličky a přímo vedle mě byli hajzlíky a každou chvíli tu někdo šmajdal a zrovna, když jsem začla usínat, tak do mě většinou někdo drcnul a bylo po spaní.. Áaale i můj sen se stal skutečností a já se někdy kolem 4pm přilepila na tu slavnou americkou půdu a vystoupila z letadla..Usmívající se Okamžitě jsem dostala neskutečnou pecku.. U nás snad ani ne 15 stupňů a tady přes 30 a ještě takový zvláštní vzduch, pořádně jsem se ani nemohla nadechnoutUsmívající se No zpět k týpkovi z letadla.. Nakonec jsem byla ráda, že ho mámSmějící se Na JFK už se trošku vyznal.. Já samozřejmě ze všeho vyplesklá.. V hale několik front, já ani nevěděla do které jít.. Naštěstí jsme stáli v té samé a snažil se mě trošku rozptýlit před imigrační kontrolou.. Vůbec to nebylo tak hrozný jak jsem si myslela.. Vlastně po mě nechtěli vůbec nic, jen si pan úředník (černoch s neskutečně dlouhýma prstama, LOLSmějící se) vzal otisky a udělal fotku a zeptal se mě jestli jedu jako au-pair. Já řekla YES a toť všeUsmívající se Izraelec na mě čekal a společně jsme si šli vyzvednout zavazadla.. Já stála u pásu, skoro všichni už zavazadla vyzvednutý a moje nikde.. Pak nás napadlo to obejít a samozřejmě můj kufr z pásu vyhozený.. To bych se ho fakt nedočkala.. Pak už šlo vše tak jak má, u východu na mě čekal další černoch s cedulkou s mým jménem. Já si představovala, že mě odveze autobusem nejspíš ještě s dalšíma au-pair. Já byla ale jediná a svezla se limuzínouUsmívající se Když jsem nasedla, tak mi pomalu docházelo, že vůbec netuším jestli je to někdo z agentury.. A už jsem se viděla někde v zapadlý uličce jako prostitutka nebo někde prodanáSmějící se Naštěstí vše dobře dopadlo a já se kolem 6pm dostala na hotel.. Unavená jako kotě, takže jsem jen skočila do postele..

A pokračování zas někdy jindyUsmívající se Doufám, že to aspoň trošku dává smysl, číst už se mi to po sobě nechceUsmívající se

Poslední článek z Čech...

16. července 2012 v 0:22 Přípravy na USA
Tak mě čeká poslední noc v ČR.. Dnes už ani ne doma.. Spím v Praze u ségry a ráno o půl 8 musím být na letišti. Letím v 9.25 přes Varšavu. Mám za sebou šílený loučení s rodinou, to bylo slz... V tu chvíli se mi nikam nechtělo..Zamračený A když pomyslím na to, že mě zítra čeká další kolo se ségrou, bráchou a maminou.. No hrůůůza, ještě se mám na co těšitNerozhodný

Kufry mám jakž takž zabalený.. Zítra to ještě radši převážím.. Dalo mi to docela práce, musela jsem vyhazovat a pořád jsem přerovnávala z jednoho kufru do druhýho, ale teď už to snad bude OK.. Dnes jsem ještě na poslední chvíli kupovala redukci do zásuvky, dárek pro Ryana a taky si v O2 rušila tarif..

Teď se jdu pokusit usnout, jsem zvědavá jestli se mi to podaří.. Taakže dobrou a příští článek nejspíš už z USAUsmívající se

Balení...

14. července 2012 v 22:14 Přípravy na USA
Asi se z toho všeho brzo zblááázním..Nerozhodný Většinu času jen sedím, čučím a říkám si, že už bych konečně mohla s tím balením začít.. Ale jak, když vůbec nemám zdání co sebou... Nejradši bych vzala všechnoSmějící se Už jsem ve stádiu, kdy tady mám udělaný kupičky oblečení, kufry zatím prázdný, teď se chystám na kosmetiku. Pak se to nějako pokusím do těch kufrů narvat, půjdu na váha a buď budu přihazovat nebo ubírat (což asi nehrozíSmějící se). Každopádně je to ZLO!!!! Už se fakt těším až budu sedět v letadle, nebo ještě líp, ležet na hotelu v posteli a mít všechny tyhle nervy za sebou..Překvapený Už mi z toho pěkně hrabe.. V noci už jsem letěla, nad JFK nás vyhodili z letadla s padákem, než jsem dopadla, viděla jsem sochu svobodySmějící se U rodinky jsem bydlela v komůrce s postelí, nad ní střešní okno a samý pavučiny a pavouci.. Ještě teď to vidím, jak byl ten sen živejSmějící seSmějící seSmějící se No nic, jdu pokračovat...

Co na to doma, že se vydám do světa

12. července 2012 v 23:54 Přípravy na USA
No tak abych byla upřímná, doma z toho nikdo moc nadšenej není.. Nerozhodný Teda hlavně naši.. Ikdyž určitě za tu dobu, co jsem jim oznámila, že jdu na pohovor do SA, se ten přístup dost změnil.. Nejdřív si všichni klepali na čelo, že jsem se asi zbláznila.. V USA jsou na mě tak zvědaví, že?Smějící se Pak, když se mi začli ozývat rodiny, už to začlo být trošku o něčem jiným.. Všem začlo docházet, že to asi opravdu myslím vážně a to je myslím, dost zaskočilo..Překvapený No každopádně i přes dost častý narážky typu, co tam jako budu dělat, nikoho a nic tam neznám.. Víš, co všechno se ti tam může stát a víš, co se může za ten rok stát všechno tady?? No občas mi to už přišlo jako citový vydíráníSmějící se Každopádně, teď došlo k dalšímu obratu.. Je to teda asi logický vyústění, ale naši se s tím naštěstí jakž takž smířili.. Mamina už plánuje, že se přijede podívat. S tou jsem to teda probírala tak nějak celou dobu, kdo se mi ozývá, jaký jsou,... To táta o tom do nedávna nechtěl ani slyšet.. Tepr teď pár dní před odjezdem chodí a vyzvídá, kam že to vlastně jedu, jak velký děti budu hlídat, kolik je rodičům... No hádám, že vše je na dobrý cestě a neodjedu rozhádaná s půlkou famílie...

Dennodenně taky musím poslouchat tyhle otázky od všech možných a nemožných lidí, kteří vědí že odjíždím a já neustále do kola opakuju to samý.. A taky se mi neustále dostává stejné reakce.. Nojo, to je jasný, ty už se nám nevrátíš. Ty se tam vdáš. Nevim nevim, ale je to samá vědma kolem měSmějící se Já jim teda neodporuju, stát se může cokolivMrkající Ale rozhodně tam nejedu s úmyslem se dobře vdát a zůstat tamS vyplazeným jazykem

Pre-departure project

12. července 2012 v 23:11 Přípravy na USA
Tak mám za sebou hnus všech hnusů...Smějící se To mi dalo zabrat... Samozřejmě, jsem pre-departure project odkládala co to šlo... Ale jelikož je zítra poslední možnost si to vytisknout na pořádný barevný tiskárně, musela jsem zapojit všechny síly a směle se dnes na to vrhla... Pro ty, kdo neví - pre-departure project je materiál, který je povinný a kontroluje se na školení. Jinak jak jsem tak slyšela, je více méně k ničemuUsmívající se Píšou teda, že na konci školení mi bude vrácen a můžu ho dát darem své HF, tak to ještě musím promyslet, jestli se tím pochlubím (jestli je taky vůbec čím se chlubitSmějící se) Nad projektem bych měla strávit min 8 hod přípravy. U mě nejvíce zapracoval google, ctrl+c a ctrl+vS vyplazeným jazykem K tomu jsem vložila pár obrázků a bylo.. Ale to vyhledávání mi občas dalo dost zabrat.. A k tomu mi dnes poprvé někam utekly nervy... Překvapený Nooo jestli je až do odletu nenajdu, tak se mám na co těšít.. Koneckonců všichni okolo mě takéS vyplazeným jazykem

Pre-departure project se skládá z 10. částí:
1. My American Family and Region
2. Developmental Milestones
3. Simple Crafts and Snacks
4. Storytelling, Singing and Games
5. Motor Skills (Fine and Gross)
6. Make Believe and Imitation
7. Sharing and Cooperation
8. Language Development
9. Your Country's Holiday Customs
10. Questions for my Host Family

Jak říkám, google byl v tomhle případě můj nejlepší přítelSmějící se Akorát jsem rodinku poprosila, jestli by mi ještě neposlala pár fotek a celkově jsem to doplnila o hodně obrázků. Píšou, že to má být co nejvíc barevný, takže jsem obrázky opravdu nešetřila. Usmívající se Všechno už mám konečně hotový, teď už to jen zítra hodit do tisku....

Jooo a ještě přikládám odkaz na video, z kterýho jsem taky dost čerpala a inspirovala se:

7 dní do odletu..

9. července 2012 v 22:15 Přípravy na USA
Už se mi to blíží... Čas utíká jak splašenej a příjde mi, že vůbec nic nestíhám.. Už mám za sebou první rozlučku s kamarádama.. Pořád jsem čekala, kdy mi ukápne slzička dojetí a ono nicUsmívající se Uvidíme co se bude dít v pátek, to mám rozlučku s celou rodinou... Jinak mi teď ještě přijela ségra s dětma, takže vůbec nedělám to co bych měla... Pořád makám na pre-departure projectu, ale pořád se nějako nemůžu dobrat na konec.. Kufry tady mám vystavený, ale to je taky tak všechnoSmějící se Nad balením jsem ještě vůbec nepřemýšlela co sebou... Neúprosně se mi to blíží, takže taky budu muset začít... Příští týden touhle dobou budu asi akorát přistávat... Je to fakt za rohem a já jsem pořád nějaká podezřele klidnáSmějící se Akorát v noci nemůžu spát, pořád na něco myslím, co bych si mohla vzít, na co nesmím zapomenout.. Do rána to samozřejmě zase všechno úspěšně zapomenuSmějící se To je zatím asi vše... Budu informovat jak probíhá poslední týden doma..